A jen náhodou jsem opravdu neporodila. Byla jsem zrovna na začátku 27. týdne a občas mi tvrdlo břicho. Asi tak 10x za den. A protože jsem se v moudrých knihách dočetla a i sestra u gynekoložky mi po telefonu řekla, že je to normální, byla jsem v klidu. Byla jsem ale objednaná na natáčení ultrazvuku na video, které prováděla porodní asistentka. Jen tak mezi řečí jsem se jí zmínila o svých problémech a ta mne ihned poslala za mojí gynekoložkou, která mi oznámila, že se otvírám a musím ihned do nemocnice. Tam jsem musela okamžitě ulehnout, ultrazvuk dovezli až na pokoj, dostala jsem injekce na urychlení vývoje plic a do ruky kapačku. Byla jsem informovaná, že v případě neúspěchu léčby pojedu co nejrychleji do Prahy, kde jsou na takové případy specializovaní. Kapačka s gynypralem porod zastavila a zhruba po deseti dnech jsem byla v pořádku a myslela jsem si, že půjdu domů. Ale spletla jsem se, po dvou dnech bez léků jsem se začala otvírat znovu a tak to šlo celé dva měsíce. Ani nechci domyslet, co by se stalo, kdybych se té asistentky nezeptala. Matyášek se narodil v 37+1 týdnu s váhou 2690 g a 47 cm a kromě žloutenky byl úplně zdráv. Kromě dvou nebo tří sester byl personál nemocnice skvělý, lékaři mi na všechny dotazy odpovídali s klidem a s pochopením. Jen stravu by měla kladenská nemocnice vylepšit :-).