Kojeni povazuji za jeden z nejkrasnejsich daru prirody. Fandim take vsem maminkam, ktere chteji i se svym detatkem vest aktivni zivot a rozhodnou se tedy kojit i mimo "bezpecna" soukroma mista. Kojit na verejnosti se da ale s ruznou mirou vkusu...

Sama jsem zatim bohuzel jednou z tech, ktere po diteti marne touzi. Vim o sobe, ze me pohledy na male deti i tehotne a kojici zeny zarmucuji, a tak je nevyhledavam. Mnoho mych kamaradek ma male deti a mnoho z nich je koji v pritomnosti jinych lidi - i moji. Vazim si tech z nich, ktere jsou schopny krome sveho detatka a sebe myslet i na lidi kolem sebe a najdou si treba zidli v koute teze mistnosti. Mam ale take kamaradky, ktere automaticky predpokladaji, ze behem kojeni budou pokracovat ve spolecenske konverzaci se mnou a svym chovanim mi nedavaji jinou moznost, nez je celou dobu sledovat - a behem konverzace treba jeste nadhodi neco jako "Tak co vy? Kdy budete mit deti vy?" Mam co delat, abych se rovnou nerozbrecela...

Oba tyto typy zen na verejnosti koji a sve dite ani sebe nijak neomezuji. Ten druhy typ jsem ale sama v duchu zacala nazyvat LAKTACNI EXHIBICIONISTKY - abych si dodala trochu kuraze to vydrzet...

A tak bych vas vsechny, ktere na verejnosti kojite, chtela poprosit, abyste si priste polozily otazku kdo je kolem vas a co s nim asi pohled na vas udela a jestli lavicka o deset metru dal neni precejen na ocich trochu mene...

Kdovi, treba pak takove jako ja budou trochu mene ve stresu a jednou budou moci zazrak kojeni vychutnat samy...