Moc ráda bych touto cestou poděkovala paní Vodičkové za to, co všechno dělá.(!) A je mi líto , že se musí potýkat s takovým nelogickým, hloupým a pokryteckým tmářstvím, kterým podle mého názoru přímo přetéká p. František Schneiberg. V ČEM mu ty babyboxy tak urputně vadí? Jestliže je dětský lékař, pak by se měl ptát, co je to za společnost, která vytváří takové podmínky, že některé matky musejí skrývat něco tak úžasného, jako je těhotenství?
Ale on má jinačí „starosti“. Cituji: „Babyboxy nemají žádnou výhodu. Při utajeném porodu jsou alespoň známa nějaká anamnestická data o dítěti a jeho matce, a to mimo jiné zlepšuje možnost osvojení.“ Takový nesmysl! Oč jsou anamnestická data matky nezbytnější než tato data otce? A kolik je takových potenciálních neznámých otců dnes a denně v nevěstincích světa? Pídí se p. Schneiberg po anamnestických datech těchto mužů? - Ale takových nedomyšlených soudů bych u něj našla celou řadu.
Cituji např. větu, ze které jsem jako matka v naprostém šoku a ptám se, jak může něco takového napsat – lékař?: „Domnívám se, že by žena, která své dítě devět měsíců nosí a pak se rozhodne dát je do adopce a udělat radost jiným, pro ni cizím lidem, měla být za svůj čin spíše pochválena než haněna.“ Tohle fakt může napsat jenom chlap! Devět měsíců nosit dítě, to je o obrovských výkonech ženy, o neuvěřitelných, přímo zázračných změnách v jejím těle, ve kterém roste dětské srdíčko – které by pak měla – snad ne málem pyšně – odtrhnout od vlastního prsu?
Anebo další obludnost: "Dále by se naše babyboxy mohly stát cílem pro odkládání dětí z různých sousedních i nesousedních zemí, kde tato možnost není...“ No a co? Jako lékař by měl být rád, že i pro tyto děti bude možnost přežít!
A hle, jak sám sobě p. Schneiberg odporuje: Na jedné straně tvrdí, že babyboxy nemají žádnou výhodu, na straně druhé však říká: „Rozšiřováním sítě babyboxů bude přibývat dětí ...“ Takže přece babyboxy k něčemu budou! Dokonce bude dle něj zachráněných dětí přibývat!
Po celá staletí byly mnohé ženy nuceny rodit potají. Bylo to otřesné, když musely něco tak vzácného, jako je dar nového života, tajit jenom proto, že ho nenosily pod srdcem dle umělých zákonů společnosti. Zkrátka utajování porodů bylo, je a bude tak dlouho, dokud společnost bude ženy za mateřství namísto úcty - nepřímo trestat.
A představa,jakou u mě vyvolává p. Schneiberg, že by ženy porodily a za poděkování dítě předaly jiným - mě děsí! Odtud už je jenom krůček k organizovanému prodeji dětí!
A tak znovu bych ráda poděkovala p. Marii Vodičkové – ona je rozhodně životu, zdravému, normálnímu, přirozenému životu blíž, něž někdo, kdo by jenom zakazoval, omezoval a dusil.