Nedávno jsem četla rozhovor s Idou Kelarovou o převýchově a začlenění problematických Romů a musím říct, že s jejími názory se ztotožňuji i já. Stejně jako ona mám v sobě i já cikánskou krev, to jen pro pořádek, aby mne nikdo neobvinil z rasismu:-)
Základní myšlenkou je nepomáhat dospělým, protože ti, kteří se chtěli do většinové společnosti začlenit a žít běžným středoevropským životem ( jsem jejich potomkem a stejně jako já žije i většina mých příbuzných ) to již dávno udělali, ale soustředit se na děti. Jim pomáhat.
A to dle mého názoru platí i v tomto případě. Soustředit se na dítě a pomoci co nejvíce jemu. A co pomůže dítěti víc? Funkční náhradní rodina či nefunkční biologická?