Milá Katko. Po přečtení tvého příspěvku jsem si vzpoměla na sůj porod. Odehrál se na opačném konci republiky v Novém Jičíně.
Přijela jsem do porodnice s odteklou plodovou vodou.Neměla jsem ani tušení co mě čeká a manžel u porodu - o tom si zde ženy mohly nechat jen zdát. Od začátku se sestry i lékaři ke mně chovali velice nepříjemně a chladně.Měla jsem pocit, že jsem je přišla otravovat. Vrcholem bylo,když mi se mně jedna ze starších sester zeptala, zda se umím sama vysprchovat, prý už zde měli i takové, co to neumějí. 5 hodin jsem ležela na "hekárně", kde se za mnou přišli asi dvakrát podívat.Pak dalších 5 hodin na sále.Tam mi předběžně zakázali křičet. Svíjela jsem se bolestí a jedinou polohu, která mi dělala trochu dobře /skrčená na boku/ mi sestry zakázaly. Prý to porod pozdrží.Řvaly na mně jak praštěné a pro jistotu mi vzaly deku, aby na mně viděly, zda jeji příkazy plním. A tak jsem poslušně ležela na zádech, třásla se zimou a bolestí. Syn se narodil v poledne.To jsem si dovolila moc, protože to je personál místní nemocnice zvyklý zrovna obědvat. Taky jsem po zašití a nevhodných poznámkách lékaře dostala oběd. Hrášková polévka a těstoviny s omáčkou je pro ležící ženu pravé ořechové.Další nepříjemnosti na sebe nedaly dlouho čekat.Postarala se o ně nepříjemná mladá sestra, která dohlížela na kojení.Po její přednášce jsme si vyšechny čtyři maminky na pokoji o sobě myslely, že jsme naprosto neschopné.Každá z nás to vždycky obrečela.
Moc bych si přála, aby se i v našem regionu brzy objevil porodní dům, kde budou ženy chodit rodit s tím, koho u porodu chtějí a budou moci odejít domů podle vlastního přání.