Všechny ty příběhy jsou otřesné, je mi z toho do breku.. Když si představím ty malý drobky, kteří svoje rodiče mají rádi a nechápou, co se s nimi děje, proč jim někdo tak hrozně ubližuje. Že je někdo schopný někomu tak bezelstnému a bezbrannému tvorovi ublížit.. A ještě hnusnější je fungování těch zákonů a nedomyšleností tady. Když dlužíte na sociálce 200,-, tak vám dají penále a div vás nezavřou, když týráte dítě, nikoho to nezajímá.
Možná mám poněkud extrémní uvažování, ale již dlouho přemýšlím nad tím, kdo člověku vůbec dává právo na to, aby dal nový život svému dítěti? Stejně je to jen čekání na smrt. Máme malého 2letého syna, kterého milujeme, snažíme se mu zpříjemnit život jak to jen jde, ale téměř každý den si říkám - má to smysl, že teď ubíjíme čas tím, že si hrajeme a chodíme na hřiště, pak bude ubíjet čas ve školce, pak ve škole a ve finále zbytek života v práci od nevidím do nevidím, doma se vyspat a zase znova. A pak na konci čeká všechny to stejné. A ty méně šťastné to díky jejich "rodičům" čeká třeba mnohem dřív. Kdo nám dává právo na smrt.. ?