Taky jsem to četla a poslouchala ve sprvách. Pěkně mě to štve a nejvíc to že člověk ani neví jak by mohl pomoci. Těm malým a bezbraným tvorům kteří se neumějí bránit. zajímalo by mě taky to proč tvrděj že to dělaj pro děti, když chce někdo adoptovat tak to trvá jak lačnýmu něco a budou říkat že je to pro děti. Copakby nešlo je dát do rodiny a půl roku chodit nečekaně do rodiny a pak uskutečnit adopci.Hned by bylo mnohem míň smutných očí a i ty co nemohou mít vlastní šťastnější. I co maj vlastní by uvažovali o tom, že se i u nich o jednoho človíčka víc nestane, akorát víc radosti a to by bylo potřeba.Měli by se nad tím soudy a všichni co můžou zamyslet. Vícpsátnebudu nebo se ještě rozčílím. Doufám že se to nikdy změní.