"Tátové" často vezmou nohy na ramena, jakmile se objeví první problém - což bývá často už samotné těhotenství. Můj otec od nás odešel poté, co měl bratr těžký úraz hlavy s trvalými následky, prostě to neunesl. Máma zůstala sama, bez vzdělání, v té době bez práce a se třemi dětmi na krku. Tehdy jí taky mohlo rupnout v bedně a vyházet nás z okna, ale ona to jakž takž ustála, i když se to na ní celkem podepsalo.
Když už jsme u toho - zajímalo by mě, jaké měla dětství zmíněná "matka". Samozřejmě je to, co udělala, neomluvitelné, ale nedivila bych se, kdyby ona sama byla jako dítě týrána.