Ano,zabít málo.....Když jsem byla mladá, fungoval ještě trest smrti.To je ale pro takovou "matku" málo!!! Pokud si přečtu takový článek nebo to vidím v TV, je mi hrozně smutno. Vidím na svých vnoučatech, jak strašně lpí na svých rodičích - hlavně v útlém věku na matce. A je mi strašně líto těch dětí, které rodiče zanedbávají, nebo dokonce jim ubližují. Vždyť ten malý tvoreček se upíná právě a jen k té mámě, ta ho má chránit před celým nepřívětivým světem, dokud nebude mít síly samo se bránit!Myslím, že v těchto případech naprosto selhává společnost, sociální pracovnice atd. Když jsem já měla malé děti, samozřejmě také docházelo k takovým případům, ale řekla bych,že ne v takové míře jako dnes, že byla mnohem větší kontrola! Tím samozřejmě neschvaluji komunistický systém, moc mě mrzí, že revoluce nepřišla dřív. Ale jednu věc nelze upřít: když se narodily moje děti, během pár dní k nám do bytu přišla zdravotní sestra,zkontrolovala dítě atd. A povinně jsem chodila každé dva týdny do poradny, kde kontrolovali, jak dítě prospívá - a pokud by dítě bylo týrané, samozřejmě by si toho všimli!! Každé dítě bylo registrované, z porodnice posílali hlášení na příslušné středisko dle místa bydliště.A to mně připadá správné. Dnes mají lidé zkreslené představy o demokracii, bohužel si leckdo myslí, že si může dělat naprosto co chce. A to i v otázce vlastních dětí, jako by dítě bylo jejich majetek. Když se dozvím o nějakém takové případu, je mně z toho psychicky zle, chce se mi brečet a přemýšlím, co by se dalo udělat. Jedině o tom pořád mluvit, snažit se, aby se tyto problémy probíraly v TV, aby o nich vědělo co nejvíce lidí - a snažit se tímto způsobem tlačit na politiky, aby změnili zákony a aby se zvýšila kontrola narozených dětí a nebyly ponechány svému osudu a často zvůli vlastních rodičů. Sousedi určitě často vědí, že není něco v pořádku, jenže to bývají takové rodiny, se kterými nikdo nechce mít nic společného a tak se jim raději vyhýbá. A to je ten hlavní problém. Nevidět, neslyšet....Občas vidím obvykle hodně mladé matky, jak na ulici tlučou hystericky křičící dítě a říkám si : tohle dělá před lidmi, co asi doma, kde ji nikdo nevidí...skutečně mě z toho bolí srdce. Moje vnoučata měly velké problémy s kolikou, často dlouho plakaly, chovali jsme je celé hodiny. A když jsem si představila, jak takové dítě trpí bolestí, že se celé kroutí a nemůže ani usnout - a má matku, která místo, aby je utěšila, ještě mu ublíží...nemám sílu o tom ani přemýšlet.