Nedá mi, abych nereagovala na dudlík. Každé mimi je jiné, některému dudlík pomůže, jiné ho ani nevezme do pusinky, některému mimi dudlík může zkazit kojení.
Nám dudlík pomohl. Kubík měl reflux, už v porodnici se pěkně napil, zvážila jsem ho (třetí den už pil 70) a po pár minutách většinu mlíčka vyblinkal. A rozeřval se, protože měl hlad. Rozeřvaného jsem se ho snažila uklidnit kojením, nacucnul se, jak měl řevem (to nebyl brekot, to byl skutečně řev) rozhoupané bříško, zas všechno vyhodil a šlo to dokolečka. Takže třetí den po porodu mě sestřička přesvědčila, že jsem mu ten dudlík dala. Kubík se zklidnil a po půl hodině byl schopen se nakojit s už ne tak rozhoupaným bříškem a už nevyblinkal všechno... Také jsem byla masírovaná ohledně kojení ze všech stran, doma jsem neměla ani dudlík ani láhev. Kvůli refluxu (a bohužel i kvůli dětské doktorce, radu kojit každou chvíli a jenom po malých dávkách jsem dostala, až když jsem nekojila, takže jsem ji ani prakticky nemohla vyzkoušet) jsem přikrmovala zahuštěným UM (naštěstí malý Nutriton snášel dobře) už od 7.týdne a ve 2,5 měsících jsem musela přestat kojit kvůli svému zdravotnímu stavu.
Přesto na dudlík nedám dopustit. Přes dudlík jsme techniku kojení měli výbornou, Kubík rozlišoval rychle, co je šidítko a co je prso. Jen se teď dudlíku nemůžeme zbavit, dostává ho na spaní, bez něj neusne...