jojo, tak tenhle model máme taky - mamka "suchar" který trvá na splnění požadavků a taťka "komediant" který to vždycky dokáže udělat nějak humorněji ....... pokud se teda k tomu namane.

Jak zaznělo v článku - o té nekomunikaci mezi otcem a dcerou, pod to se podepisuji - nějaké "mám tě rád" - to jsem si mohla nechat tak zdát. Spíš samé výslechy, výchovné přednášky a "ruční" dovysvětlování. A neustále mi opakoval že na něco nemám, nejsem dost dobrá, příp. jsem úplně neschopná. Za maturitní vysvědčení s vyznamenáním jsem se dočkala ohodnocení "dobrý, no - a co jako" a to jsem žádná premiantka nebyla. Jeho pravé charakterové vlastnosti také objevuji až teď v dospělosti a mám problém se s tím vyrovnat. Odpustit mu asi nedokážu, spíš se snažím na to nemyslet, dělat jako že nic a žít si podle svého. Když se tuhle o víkendu začal navážet do mé malé dcery jak nezpůsobně jí (je fakt prcek a na svoje schopnosti jí velmi dobře), dokonce jsem mu to už dokázala zatrhnout - že ji teda kritizovat nebude. Pochopitelně se mnou potom přestal mluvit, ale to už neřeším, takové období jsme měli právě když jsem odešla z domu ke svému nynějšímu manželovi - to s námi nemluvil skoro 2 roky.

Naštěstí můj manžel je mi ohromnou oporou, lásku umí vyjádřit spoustou různých způsobů a rozhodně o to nemusím nijak žebrat.