Pavlíno, i já jsem z přečtení tohoto článku hodně rozpačitá. Zajímalo by mě, jak se všechno, co bylo v článku popsáno, zkoumalo. To musela být letitá vědecká práce.
Navíc si už tedy v praxi představuji, jak se připravuji na optimální početí v klidu. Vzhledem k tomu, že jsme na prvním dítku "pracovali" 20 měsíců (sám o sobě ve finále dost stresující), tak to bychom se museli odstěhovat na pustý ostrov, aby k početí náhodou nedošlo v období stresu apod., neboť kdo není ve stresu, ať zvedne ruku. :-((( Když vezmu období těhotenství. Už jenom všechna ta vyšetření, která maminka absolvuje jsou velmi velmi stresující (i když jsou prováděny pro dobrou věc, zdraví miminka). Zvlášť pokud se objeví byť i nějaký náznak problémů (i když se třeba nakonec nepotvrdí). Například čekání na tlukot srdíčka, krvácení, genetické testy atd. atd. Zvláštní případ je amniocentéza. Čekání na její výsledky jsou stresem příšerným. Kdo absolvoval, ví o čem mluvím. Dále strach z porodu, který mnoho maminek prožívá. Ať už pochází ze strachu z neznámého nebo z předchozí zkušenosti. To by se opravdu museli snad všechny děti rodit jako poznamenané z událostí před porodem nebo jako autisté. :-((( Nebo jsem to celé špatně pochopila. (???)
Chápu, že pohoda maminky v těhotenství a i pohoda po porodu a láska matky k dítěti je to nejdůležitější pro zdravý vývoj jedince, ale nemohu uvěřit, že každý stres ovlivňuje TAK ZÁSADNĚ. Vždyť i zvládání krizových situací se musí člověk naučit. A ne všechny "škodlivé" situace (podle článku) jdou ze života vyloučit. To nelze.