Zajímalo by mne, jak je to s tím srovnáním, kdy se pozdní usínání srovnává s hrou s krabičkou zápalek. Je to opravdu tak nebezpečné? Mě se zdá, že jde spíš o to, že časné ukládání k spánku je v zájmu rodičů, "aby už od toho dítěte měli alespoň večer pokoj" a ne až tolik v zájmu toho dítěte, které v době, když se rodina konečně sejde (kdo se dostane ze zaměstání domů před sedmou?) si chce s rodiči hrát. Zdá se mi, že brzké ukládání k spánku dětem naopak ubližuje tím, že je omezuje v kontaktu s otcem. Zejména, když opravdu jde o předškolní děti, které nebudou mít v důsledku svého ponocování problémy ve škole, protože to klidně dospí ráno do devíti.