Martino, já bych s takovými odsudky byla hoooodně opatrná. My se o smrti doma nebavíme (s výjimkou případu, kdy nám umřela kočka, tak jsme to museli malé nějak vysvětlit) a rozhodně se tím nijak citově nevydíráme.

A ta kráva: naše starší čtyřletá slečna má v poslední době ve zvyku přijít a říct: maminko, ty jsi.. nebo já jsem.... a následuje jméno nějakého zvířete (třeba kočka, myš). A řekla tak i: já jsem vůl, nebo - já jsem kráva. Ona neví, jaké vlastnosti si s tím zvířetem běžně spojujeme, já se jí to snažím vysvětlit (třeba že když o někom řekne, že je slepice, tak to znamená, že je hloupá). Zkouší tak různá zvířata, někdy "neškodná", někdy taková, která znamenají něco nehezkého. Ale určitě si to neuvědomuje a nedělá to schválně (asi nemusím dodávat, že doma mezi sebou se tak skutečně netitulujeme). Podle mě jen zkouší barevnost jazyka, a v takovém případě není na místě nějaké nadávání, ale vysvětlení toho, co to vlastně říká. A pro jistotu jí říkáme, že "mami, ty jsi.+ zvířecí jméno.." nemá radši říkat vůbec :-)))