Ivule,

taky mi to tak připadá. Pochvalou a trestem se vlastně rodič staví do role někoho, kdo „je tady pánem“ nebo kdo „je chytřejší“. U nás se ve skutečnosti moc nechválí. Ale ani netrestá.
Filip je šťastnej, když si ho nevšímám a může nenápadně provozovat zakázaný činnosti. Nebo je šťastnej, když se zapojím do jeho hry, to jo. A když ho třeba táta nechá montovat skříň, to je na vrcholu blaha. Líbí se mu, když řekne něco vtipného a někdo se tomu zasměje. V poslední době si tak pohrává se jmény osob a příbuzenskými vztahy. Dneska říká tátovi: "Ty jsi dědeček". Táta na to: "A ty jsi zase Melinda". Filípek na to: „Já nejsem Melinda, protože mám zuby (Melindě je teprv 9 měs).“ Táta na to: „A já nejsem dědeček, protože mám taky zuby.“… a takový kravině když se směju, tak je Filip šťastnej. Na nějaký vychvalování vlastně vůbec nereaguje.