Vsem, kdo tapou mezi kritikou a pochvalami a boji se udelat od kazdeho moc nebo malo, bych doporucila zde jiz mnohokrat opevovanou knihu Respektovat a byt respektovan. Na zaklade ni jsem presvedcena, ze i pochvalou lze zkazit mnohe :)

Nebudu tady vypisovat obsah, protoze nejlepsi je si ji precist celou, muj popis by byl akorat zkresleny. Ale tahle knizka pro me byla darem z nebes :) - sama jsem byla vychovana matkou diktatorem (jednicka samozrejmost, vse ostatni spatne), vedela jsem, ze tohle delat nechci, ale bala jsem se, ze sklouznu k druheho extremu (prilisna volnost a dite spratek).

Ale respektujici pristup jde uplne mimo tuhle skalu. Cilem nasi vychovy by nemelo byt dite poslusne, ale zodpovedne. Takove, ktere si je vedomo priciny a nasledku. Nemelo by delat veci proto, ze se nam tim zavdeci (nebo aby se vyhnulo trestu), ale meli bychom mu pomoci uchovat si vnitrni motivaci a vedomi souvislosti. A proto uz moji male Helence na nocniku nerikam "Tos mi udelala radost", ale "To se ti ulevilo, vid?" :) A az neco rozbije, tak to pujde uklidit, a ne ze se za trest nebude moct divat na televizi :)