Kdysi jsem tu už psala o případu v příbuzenstvu, kdy holka ze druhý třídy četla nahlas článek z čítanky. Přečetla to jakž takž plynule, ale bylo vidět, že se musí na čtení soustředit tak, že obsah nevnímá. Protože jsem byla přesvědčená o tom, že ta holka je docela chytrá, jenom doma moc nečte, což jsem považovala za chybu její i rodičů, pochválila jsem ji, že to sice přečetla plynule, ale dodala jsem, že už je ve druhé třídě a to už by měla vnímat o čem čte. A toho ona není schopna. Protože ve druhé třídě už je čtení pouze způsobem získávání informací, ne činností samo o sobě. Řekla jsem to schválně i před její matkou, protože ta holka byla v celym příbuzenstvu jedináček a dost rozmazlená a babička jí za to čtení pouze pochválila. Byla tam ještě další příbuzná a ta mě sprdla, co holku kritizuju, že je přece důležitý děti chválit a ne kritizovat. Mně to přišlo, že se všichni rozplývají nad tím, jak krásně čte, ačkoliv v jejím věku a při jejích schopnostech už měla být podle mě dál.