Přidat odpověď
Ahojky,
reaguji jen na "blízkou osobu u porodu". V Hodoníně mi před porodem řekli, že manžela k porodu pustí jen v případě, že budu v tu dobu rodit jako jediná. (Naštěstí to vyšlo, manželova přítomnost, o kterou jsem moc stála, mi velice pomohla.) Před narozením mladšího dítěte (v pražské porodnici) se k nám zase blížila chřipková epidemie (při ní obvykle nikoho dalšího k porodu nepustí), navíc jsem měla pocit, že bych tentokrát chtěla být sama, nechápala jsem, proč to tak cítím, i druhé mimi bylo "plánované", prostě mi přítomnost manžela nesedla. Nakonec u porodu byl, okolnosti tomu napomohly, ale opravdu se tam cítil jako páté kolo u vozu, ani mně to prostě nesedlo. Nedovedu vysvětlit proč. Vztah k dětem to nijak neovlivnilo ani u manžela, ani u mne. Proto bych ani na vteřinku neodsuzovala ženu, která se rozhodne rodit sama. (Moje maminka by si tátu k porodu nevzala už z pudu sebezáchovy - doktoři by křísili tátu, který by už nikdy žádné dítě nechtěl, maminka by musela odrodit někde v koutečku sama bez pomoci zdravotníků.. :-) A přitom si nemyslím, že by si táta mámy dost nevážil, já i sestra ho milujeme.)
Všem maminkám se špatným zážitkem doporučuji co nejrychleji ho nahradit co nejkrásnějším zážitkem, všem budoucím rodičkám přeji příjemné zážitky z příchodu vašich ratolestí na svět, všem držím palce, mějte se krásně!
Katka
Předchozí