Milá Katko,
buď naprosto v klidu, nebyla jsi v tom sama. Myslím si, že průběh porodu hodně záleží na personálu nemocnice.
Na narození svého syna jsem čekala 12 hodin. Taky po mě požadovali, abych si zalezla na "hekárnu a neobtěžovala". Moc mi pomohlo chození a ulevilo mi od křížových bolestí. Nejhorší je, některé sestry a doktoři se k tobě chovají, jako bys byla k..., která otěhotněla. Neuvědomují si, že tím samým způsobem přišli na svět i oni.
Nejlepší bylo, když ke mně přišel lékař - primář a xhtěl mě vyšetřit na stole. akorát v době, kdy jsem tam měla vylézt, začali mi kontrakce. Samozřejmě jsem se schoulila do klubíčka a čekala, až bolest ustane. "Pan doktor" na mě začal řvát, ať dělám, že nemá čas, že to tak nemůže bolet, že je ještě brzo. Měla jsem to štěstí, že moje tchýně byla zaměstnaná jako sestra na šestinedělí a díky ní se můj syn narodil živý. Když pan lékař odešel, přišla za mnou po 5 minutách, abych si šla lehnou na porodní sál. Oponovala jsem, že lékař řekl, že jsem málo otevřená. Jen mávla rukou, a tak jsem mazala. S vedoucí sestrou a ostatními mi prdli nějaké injekce a porod začal do půl hodiny. Naštěstí se měnila směna a přišel i jiný lékař, který postup vrchní sestry schválil, protože se můj syn již narodil přidušený. Přinesli mi ho ukázat až večer a v pořádku - naštěstí. Dodnes však nevím, co se stalo.
A co se týče Tvého stresu z dalšího porodu, prožívala jsem naprosto stejné dny. Měla jsem z těhotenství takový strach, že jsem si nechala v šestinedelí dát antikoncepci. Po čase mi sice vzpomínky zůstali, avšak ta hrůza se vytratila.
Vše je skutečně na přístupu personálu nemocnice, v dnešní době je tolik možností ulevit od bolesti, je vidět, že neměli zájem. Je smutné pozorovat, v jakém stavu je dnešní zdravotnictví. Brala jsem vždy zaměstnání lékařů a sester jako poslání. Vím, že je to ohromně náročná práce, ale bohužel, dnes jde každému o koryto a ne o člověka. Je to smutný!
Přeji ti hodně hezkých chvil s dcerkou a věř, že vše přejde.