Když palakal ten starší co by mimino nevěděli sjem co už udělat jen aby byl chvíli ticho-nosení,kočár,prso pořád dokola.V 6měsících se to zlomilo.Když jsem čekala 2.syna tak jsme se utěšovali,že nic horšího než s 1.synem už nás nemůže potkat.Bohužel potkalo.Prvních 14dní,kdy jsme neviděli ani jaké má syn oči,jsme se radovali,že máme miminko za odměnu.Pak oči otevřel a s nimi i pusu a tu zavřel až koncem 9.měsíce.Dny a noci-kdy starší chodil spát k babičkám,jen aby se aspoň on vyspal,mi připadaly jako špatný sen.Co druhý den jsem se hroutila.Lékař ho vyšetřoval,neurolog taky -vše OK.Nyní je mu rok a je to moje zlatičko,jen potřebuje mít svůj režim,klid a moc a moc spánku.To byl kámen úrazu-řval z neustálého přetažení a z toho,že nedokázal usnout.Kdo to nezažil-neuvěří.Ale je to za námi.Nikomu to nepřeju-takže všechny čekatelky-přeji samá hodná a úžasná miminka.Věrka