jo to je fakt - dětský pláč dokáže pěkně vystresovat, zvlášť od těch nějmenších a je taky fakt, že když se člověk nedokáže sám zklidnit, tak mrňous to vycítí a řve ještě víc :-( zažila a slyšela jsem myslím už dost mimin nato, abych si troufla říct, že brekot je už od začátku projevem osobnosti a povahy (vyjímky zřejmě budou, jako u všeho). Uřvánci signalizují nevyrovnanou labilnější osobnost, ti co řvou, aby nečeho dosáhli tj. hlad, žízeň, horko atd., ti si umí už mala říct o svoje ... atd. Žažila jsem holčičku kamarádky, která si od úplně malinkata prostě vystačila sama.
Hrála si s ručičkama, koukala, broukala a byla nejradši v postýlce sama..
Dnes je z ní mladá slečna - osobnost, která si stále vystačí sama. Je samostatná, umí si mnohdy poradit sama, nepanikaří a je výborná ve škole..
Můj syn byl pohodář do chvíle, kdy mu něco bylo nebo něco chtěl- v tu chvíli z něj byl řvoucí lev a musela jsem hodně kmitat... pak zase pohoda, a takový je dodnes, umí se ozvat a má v sedmi letech svoje názory na věc...
Moje neteř byla neustále brečící a velmi obtížně utišitelné mimino, to pak
v batolecím věku plynule přešlo do různýh strachů, úzkostí až fobií.. a v podstatě to trvá dodnes, je už prostě taková (jinak moc milá holka)
no tak to byl takovej můj příspěveček, tak hezkej den lidi :-)