Jojo, když jsem si naše dva uzlíčky přivezli z porodnice, do 14 dnů jsem byla jen chodící mrtvola. Přes den jsem se snažila zvládnout vše jako dřív a v noci chodila utěšovat mimina. Zásadně jeden řval od půlnioci do 1, jen usnul, řval od 1do2 druhý a to i když jsme je nosili. Vždy nabírali sílu, když řádil brácha. V podobných obměnách to trvá dodnes, takže vlastně skoro nikdy nejsou "hodní" oba najednou. vydržím hodně, ale nespat, to nevydržím dlouho. Po 14 dnech mi manžel doslova zakázal na každé zakňourání vystartovat. Většinou usnuli do 5ti minut. Když jsme je nosili, řvali mnohem dýl. Nerozumím tomu dodnes. Také jsme zavedli že jak se jeden vzdudil na jídlo, vzbudili jsme i druhého. Iluze o individuálním denním režimu vzaly rychle za své. to bychom museli mít aspoň jednu chůvu. dyž se konečněě naučili spát celou noc, začly růst zuby. Nikdy ne oběma naráz. takže týden kňoural jeden, další týden druhý. Sdalším zubem se to opakovalo. jako krkavčí rodiče jsme je odsunuli do dětskéhop pokoje. Když jsem je tak zblízka neslyšeli, bylo vše OK. Taky vaše děti řvaly a přitom spaly jako špalek? Naši kluci jo a naštěstí se nebudili navzájem. Pořád říkám, že nejsladší jsou, když spějí (a to už jsou dávno školáci).