Ahoj Terez,

náš malej byl to samý, v porodnici to začalo a trvalo zhruba do 7 měsíců. Má hódně silný hlas, s přehledem přeřval všechna mimina v porodnici, takže fakt síla. Nefungovalo vůbec nic, naopak jsem zjistila, že někdy jak mě viděl spustil ještě víc. Celou dobu jsem byla klidná, stále ho utěšovala, houpala, kojila, hladila atd. Za tu dobu jsem se zhroutila 2x (to znamená, že jsem začla vzlykat nahlas), ale nikdy před malým (byla jsem na vše úplně sama bez pomoci, babičky nefungovaly, manžel snášel brek velmi špatně, navíc jsem chtěla, aby se vyspal do práce). Mrňous spal pěkně v kočáře, proto jsem s ním jezdila denne 3-4h. Spánková deprivace byla hrůza, ale horší bylo, že jsem malého neuměla utěšit. Zjistila jsem, že čím míň spal, tím hůř usínal. Jeho pláč zřejmě souvisel i s jeho fyzickými limity, poté co se začal pohybovat, pláč se vytrácel. Celkově byl citlivější na nové věci, neměl rád náhlé změny, hlavně v režimu. Dneska je pohodový (máme 17m), je to silná osobnost, nesnáší příkazy ani zvyšování hlasu (ostatně kdo z nás dospělých ano),ale má rád lidi, velmi rád sdílí věci s ostatními, neubližuje zvířatům a zatím nemáme přílišné vztekací etudy. Věřím, že se mi tím vrací všechno úsilí co jsem do něj vložila a samozřejmě vkládám. A ještě mě napadá jedna věc s usínáním. Zhruba do 2m jsem ho musela uhoupávat v náručí po každém kojení (rozmezí 0,5-2h), takže síla. Dostala jsem radu, nechat ho usínat na péřovém polštáři, prý to kojenci umožní pohodlí jako v děloze, nikde ho nic netlačí. Během 3 dnů to zabralo. Postupně jsme přešli na normální matraci.
A dle mého názoru, někdo, kdo nezažil tuhle situaci nemůže plně pochopit o co jde. To že má někdo "štěstí" a má třeba 5 normálně brečicích mimin, ještě neznamená, že ví jak na to, a proto má klidné děti. Měli jsme s manželem pokušení napsat příručku o kojencích, kteří se vymykají všem příručkám o miminkách, které nikdy nepláčí. A taky si nejsem jistá, jestli každý má dítě, které si zaslouží nebo které zvládne.

Všem Vám přeji klidná miminka! :)
Marlenuška