Doufam, ze zato muzou hormony. Ja mam kluky, takze nepodlehame zachvatum melancholie, ale kdyz to na ne prijde, potrebuji se pohadat a politovat, jaci jsou chudaci sikanovani. Vsechno co udelam je spatne, a co neudelam taky. Kdyz je nejhur, dozvim se, ze se na ne "schvalne blbe divam" nebo tak neco.
Nekde jsem cetla moc pekny fejeton (uz si nepamatuju autorku), ktera zpetne obdivovala svoji maminku. Pry vzdycky vsechno vyslechla a pak misto aby se rozcilila, sla si udelat do kuchyne kafe. Tak se to snazim taky tak resit, jeste ze mam docela nizky tlak :-)