Ahoj, tak úplně ti rozumím. U nás to ale bylo obráceně. Všichni se těšili, že to bude holčička. Brácha už kluka má, a tak babička s dědou i prarodiče předpokládali, že u nás bude holčička a všichni se těšili, jak budou nakupovat všechno v růžové.
Pravda je, že jsme s manželem oba toužili po Barborce. Když nám na velkém UTZ ve 20. tt doktor pořádně toho našeho drobečka prozkoumal a řekl, že je zdravý a vše je v pořádku, bylo úplně jedno, že při tom zkoumání našel i pindíka. Štěstím jsme plakali oba. Ale ty vteřiny ticha na druhé straně telefonu, když jsem volala našim... Ale bylo nám to jedno a těšili jsme se. Manžel už plánoval, jak ho naučí hrát svůj milovaný fotbal.
Řekli jsme si, že Barunka bude příště a že aspoň bude mít velkýho bráchu ochránce.
Když mi ale ten uzlíček položili v porodnici na bříško, bylo mi jasný, že i 10 kluků by bylo super. A vůbec by nevadilo, že nemám komu kupovat růžový šatičky. Je to vážně jedno. Hlavně že jsou děti zdravé. A tohle není fráze. Když vidím toho našeho měsíčního prcka, tak jsem nejšťastnější na světě.

PS: U domova pro seniory jsem s kočárkem míjela jednu starou paní. Hned se ke kočárku hrnula a bez pozdravu na mě spustila: "To máte holčičku?" Když jsem ji řekla, že ne, už byla fuč...