Já to sice mám zase jinak,ale i Tebe dokážu pochopit..
Když sme čekali první dítě,manžel si moc přál kluka - nikdy neřekl pádný duvod - ale chěl ho...Já sem jaksi cítila ,že to klučík je,a taky byl...později to potrvdil i ultrazvuk,ale nikdy není nic jistého ..

Když sem čekala druhé mimi,tak sem si přála kluka taky,když nad tím tedka přemýšlím,asi sem se bála,že je holčička něco jiného a já to nezvládnu...ve skrytu duše sem si ,ale přála holčičku,pak se to začalo ve mě nějak přeorientovávat a když ultrazvuk potvrdil holčičku,byla sem strašně šťastná a o radosti mého muže nemluvě...
Takže budete mít páreček,říkal nadšeně každý,koho jsme s druhým bříškěm potkali,to je skvělé....my sme se jen usmívali.........
Ale co mě dorazilo nejvíc,je to,že moje tchýně,když sem jí řekla,že bych tak za 5let chtěla jěště jedno miminko,mi zdělila "a proč chceš další dítě,když už máte holku i kluka"?Copak je to o tom,kdo co má?Je ten co má 2holčičky nebo 2kluky nějak podřadnější?Nebo něčím horší?Víte děti sou dar a každý musí být vděčný za to co má...Chudáci sou Ti,kteří nemužou mít dítě a dali by za to cokoli....A holky,já jen - možná buďte rády,že se Vás někdy někdo zeptá - co to je?kdy chodí spát?jak Vám papá............protože když už se nikdo ptát nebude,tzn.že už o Vás nemá nikdo zájem a jste samotné...
Mě to taky otravovalo v těhu.,protože jsme byla náladová apod..,ale tedka ,když se někomu někdo dívá do kočárku a na mé ukoptěné křičící děti se jen divně dívá,jen vzpomínám,jak mi obdivovali malé klubíčko.......¨
Držím palce všem,ať to vyjde jak má a ať sme silné vše zvládnout...M.