Nechci vám tady kazit nadšenou diskuzi "jak na prdíky", ale po jejím přečtení musím přidat svůj názor. Když měl syn tak 3 měsíce, stalo se pravidelnou domácí atrakcí, že v čase mého příchodu z práce jsem našel doma nešťastnou manželku s řvoucím synem v náručí. Prý nějaké prdíky .... Když po pár dnech vidíte, jak syn pravidelně v 16:00 začne mít koliky, musí člověk uznat, že je v tom něco divného. Když jsem pak tvrdil, že ho vlastně nic nebolí když řve, že se jenom tak rozjel, babičky apod. říkaly, že to není pravda. Přece "podívej se, jak se strašně u toho řvaní svíjí, to ho musí strašně bolet". Na netu jsem jednou našel informaci, jak dítě uklidní nějaký šum (vysavač, fén, krásně naladěné rádio na frekvenci 90,0, na které nikdo nevysílá apod.) Zkusili jsme a v momentě zapnutí malý ztichl a krásně přes jeho šílené bolesti poslouchal tyto "líbezné" tóny. Zapnutí přístroje byl zpravidla lék na všechny neduhy. Mimochodem tyto problémy nám začaly, když malý už nespal tak často a byl docela problém ho uspat. Z toho plyne, že nevyspané dítě postupně bylo čímdál víc přetažené, až to vyvrcholilo známou 16.tou hodinou. Takže vám chci říct, že hlavním důvodem pláče novorozence rozhodně nejsou nějaké koliky. Pokud je dítě vyspané, tak ho žadný prdík nerozhodí. Kdo ale chce, ať si klidně maže a masíruje bříško, aspoň mu rychlej uteče čas s řvoucím potomkem :)