Nevím – moje dítě je teprve tříleté. Písmenka ho nezajímají. Dost pěkně mluví. Používá i překvapivá synonyma, dneska jsem mu zrovna vysvětlovala význam slov "lest" a "klam". Kvůli tomu do něj ale nezačnu hustit nějaké abstraktní výrazy, aby „měl náskok“, nebo dokonce proto, že se „sluší, aby měl vysokou školu“. Nemůžu si pomoct, to mi připadá trochu legrační.

Udivuje mě, jak diskutující nepřímo kladou důraz na určité měřitelné výkony například z oblasti logicko-matematické inteligence (zvládnul to či ono, násobilku či rovnice) a domnívají se, že snad tlakem na tyto výkony zajistí svým dětem, když ne budoucnost, tak přinejmenším „vysokou školu“. Šokuje mě, že v první třídě existuje něco jako „ostré známkování podle toho, co si kdo zaslouží“. Začínám se bát.

Pokud by si chtěl někdo přečíst trochu jiné teorie o možnostech rozvoje inteligence dětí, doporučuji knihu Jak rozvíjet inteligenci dětí (možná to není úplně přesně) autorka se jmenuje Nessia Laniado, případně některé myšlenky Reuvena Feuersteina.