No jistě, jenže ženu nikdo nenutí, aby děťátko vychovávala. To, jestli bude nebo nebude svému dítěti maminkou je skutečně jen její věc. Ale být mu "matkou" v biologickém slova smyslu zvládne každá (přirozeně,je-li plod vážně poškozen nebo šlo o znásilnění, tam je to o něčem jiném). Ale pokud jsem se milovala s mužem dobrovolně, tak musím přijmout i to, že jsem vlastním zaviněním otěhotněla (dnes existuje tolik metod spolehlivé antikoncepce, že popravdě nevím, jak může někdo neplánovaně otěhotnět).

Žena, která dítě opravdu nechce, má šanci dát ho k adopci, přičemž jí pak nejmíň dva další lidé budou do konce života vděční zato, jaký úžasný dar jim přivedla na svět(no ale jistě:"co bych se s tím tahala a omezovala třičtvrtě roku a ještě to v bolestech rodila pro někoho jiného..". A ta, která váhá a neví, má během těhotenství dost času na to, aby se rozhodla, co dál. Protože to je skutečně její právo.

Ale to už jsme se dostali někam jinam, tyhle dva tábory budou vždycky na opačné straně barikády a neustoupí ani o píď. Já jsem jen chtěla upozornit na to, jak je důležité, abychom našim dětem vštěpovali úctu k životu a zodpovědnost a ne v nich vzbuzovali dojem, že interrupce je běžný, šetrný a humánní zákrok, který vyřeší vše, hodná žena (která je viníkem) bude mít po starostech a zlý parazit (který za nic nemohl) bude pryč. Bohužel mám pocit, že dost často to tak je, že zjistím-li, že jsem těhotná,je UPT "lékem volby" a až třeba po zvážení situace se rozhoduji jinak...