Hnutí Pro-Life bojuje za dobrou věc, ale velmi špatným způsobem. Zastrašováním čekajících maminek a přidáváním výčitek svědomí ženám, které prodělali potrat není dobrá volba.
Vypadá to totiž, jako by jim nešlo o ty ženy a nakonec i o ty děti, ale jen o jakousi "ideologii".
Myslím si, že 80% žen, co jdou na potrat ze sociálních důvodů (a těch je cca 90%) to vždy těžce nesou a není to pro ně jednoduchá volba. Ženy už jsou prostě takové, mají mateřský instinkt a nemyslím si, že by to brali jen tak.
Problém je jinde. I když ženy ví, že to není správné, rozhodují se mezi menším a větším zlem. Na jedné straně jim naši doktoři a časopisy říkají, že potrat je jen vyloučením shluku buněk a na druhé straně na ně křicí jejich finanční, partnerská a sociální situace.
Hádejte kdo většinou vyhraje ?

Cestu vidím úplně jinde a to v působení na děti ve školách a lékaře.
Školáci nepotřebují srdceryvné důvody proč interupci ne. Stačí jim ukázat model 4týdenního miminka, nějakou nahrávku tlukotu srdce z 30 dne těhotenství anebo ultrazvukové záběry. Dětem tohle úplně stačí a můžete si být jisti, že až vyrostou, jejich rozhodování bude mnohem více fandit jejich nenarozeným dětem.

Lékaři zase potřebují odborné přednášky a školení jak pomoci ženě, která čeká miminko a nechce ho. Abi s ní uměli pohovořit, aby rozuměli situaci a nešli masově ve stopách ostatních lékařů.

Potom by bylo také mírně tlačit na naše politiky a myslím, že dílo bude na světě.

Pro-life by tedy nemělo vyrážet do ulic s bojovými transparenty, ale raději láskyplně a obětavě navštěvovat školy, komunikovat s lékaři a vládou.

Fanda