Ráda bych tě ,Fando, chápala,ale nejde mi to.Zvláště tvé názory k uvedenému případu mámy tvé manželky,kdy se při 4.dítěti rozhodla pro potrat a následující dítě si nechala.Předpokládám,že měla manžela (se kterým otěhotněla)a nebyla na všechno sama.To znamená,že v případě dalšího těhotenství se její sociální podmínky náhle změnily k lepšímu,takže si je "mohla" dovolit nebo již neměla psychické zábrany,jak se na ni - na těhotnou - bude dívat manžel apod.? Nevím,ale tenhle způsob rozhodování nedokážu pochopit,a zvláště tvé tvrzení - že to dítě bylo milováno (zvláštní přístup k milovanému dítěti ,skutečně).Sorry.

Je mi líto,že tvé děti,jak říkáš,byli nechtěné.Já si totiž,na rozdíl od tebe,nedovedu ani na zlomek sekundy představit,že bych své děti od času "mínus" nechtěla.Je to určitě otázka přístupu k vlastnímu životu a dětem a k jejich zplození a k roli rodiče.

A možná jako muž (ale nechci se tě nijak dotknout)nedovedeš pochopit pocit ženy,která může přivést na svět dítě,že miluje své dítě ještě před porodem.Že to nemá nic společného se spouštěním mateřského instinktu díky hormonům vyplaveným po porodu.

Ač jsi se snažil sebevíc,nepřesvědčils mne o tom,že nechtěné dítě je šťastné.To mi při té největší představivosti nejde.
Spíš si myslím,že si pleteš pojmy a své děti,o jejichž existenci jsi možná v začátku (hodinu,den,týden či měsíc ?) chtěl rozhodovat,jsou nakonec moc a moc chtěné a v zápětí i milované.
Pojem nechtěné děti chápu jako Sosan.