Fando, jenomže to stěhování sedmkrát s miminama, vodění promrzlých dětí ve vánici apod. jsi absolvoval se svou ženou - s někým, v kom jsi měl oporu a zastání.... ne sám, bez ženy, bez rodičů bez přátel a za úšklebků sousedek. V tom je ten obrovský rozdíl, víš....

Jano, nevím, co nepřijatelnějšího než vlastní smrt je - a přesto ženy chodily na potraty, i v době, kdy jim ta smrt hrozila. Nemyslím, že hrozbou jde něčeho dosáhnout. To je vše. Mělo by se na to myslet už s výchovou malého človíčka - aby věděl, že má doma tu oporu, aby holky nezdrhali ve třinácti na diskotéky, kde se pomilujou za popelnicí v průchodu jen proto, že je to "cool", aby věděly jak se chránit. A taky je to ve společnosti - aby se sousedky neposmívaly ženě, která se rozhodne dát dítě k adopci. Aby to společnost naopak ocenila. Aby byly povoleny anonymní porody. Aby bylo zázemí k tomu, že potraty nebudou tím jediným zoufalým východiskem. Ale to se opakuju, už jsem to tu psala mockrát.