Tak to já mám smůlu nebo alespoň teď to tak vidím.Můj manžel má pocit,že když jsem doma,že se jen válím.Těžko mu vysvětlit,že jsem těhotná a do práce už nemůžu a že když nechá po sobě všude každý den nepořádek,tak se moje každodenní činnost začíná úklidem po něm,pak vařením a pak zařizování po úřadech (protože já na to mám čas na rozdíl od něj) a na starosti kolem nájmu a bydlení všeobecně taky.S výbavičkou si hlavu moc nedělám,protože na ní nemám finance(jelikož žiju z té nemocenské)a manžel mi prozatím neprozradil z čeho to chce pořizovat. Miminko jsme chtěli,povedlo se nám hned a byli jsme moc šťastní až na to,že všechno kolem těhotenství a manželství(po technické stránce) zůstalo na mě.Takže co...?!S bříškem se občas mazlí,technickou stránku jako jsou chůvičky a kočárek taky řeší,jen je to tak trochu na nic,když nepomáhá s tim důležitým,co se týká každodenního žití a má pocit,že těhotenství je asi něco jako rýma. Najedné straně by se moh jevit jako ideální a na druhé je to neskutečný sobec,takže se nevejde do žádné stereotypní škatulky.Těhotenství zatím zvládám dobře po zdravotní stránce,ale šťastná moc nejsem.Zatím jen doufám,že až se nám mimi narodí,že mi alespoň s něčím pomůže.Tak by mě zajímalo,jestli to u někoho doma vypadá také tak.