No já nevím, jestli je v tomto případě člověk odkázaný jen na lékařskou péči.
Příklad 1 - moje žena. S bývalým partnerem rok nemohla otěhotnět a když se jí to podařilo, ve 3. měsíci o to přišla a on se s ní rozešel. Potom já, chlapec (tehdy opravdu!) nezkušený jsem dal na její "zaručené" počítání neplodných dní a za měsíc jsem věděl, že se musím ženit. Oba jsme měli "zmeškáno"(bylo nám 27, což za komunistů bylo opravdu moc), tak nám to tolik nevadilo. Sice měla rizikové těhotenství, ale kdo ho dneska nemá. Později jsme si ještě pořídili holčičku, taky na první pokus. Tedy změna partnera stačila - jsem na to hrdý :-))
Příklad 2 - Maminka dělala (dávno před revolucí) na sociálním, tehdy se tam dělalo něco jiného než dnes. Rozhodovala o tom, komu z bezdětných žadatelů bude přidělěno dítě do osvojení. Při tom se zjišťovaly o rodině všechny možné drby a i dále se vedly záznamy. Zajímavé bylo, že často po tom, co bezdětní manželé dostali dítě, po nějaké době se jim povedlo i vlastní.
Co z toho plyne?
Ta neplodnost může mít spoustu příčin. Může být neplodný jeden z partnerů, ale mohou být oba zdraví a jen se k sobě (geneticky, chemicky ???) nehodí. Potom je, dámy, otázka, jestli nezkusit jiného partnera. Vím že je to proti přesvědčení některých, ale je to často efektivnější, než ztrácet roky života léčením. Další možnou příčinou neplodnosti je psychika. I to je asi důležité, i když si to málo kdo připouští. Proto je bezdětná rodina "úspěšnější" když už nějaké (třeba adoptované) dítě má. Už to není takový stres, už na tom tolik nezáleží a najednou to jde. Sex by měl být potěšení a ne stres z toho, kdy už to konečně vyjde. Možná i nějaký ten milenec je úspěšnější než manžel jen proto, že doma je to "povinnost", kdyžto tady často propukne stav oboustranné zamilovanosti a hormony se bouří :-))
Nejsem sice na tyto věci odborník, ale ledacos člověk odpozoruje a potom si ty souvislosti dává dohromady. Snad mě za ty názory neukamenujete.
Vláďa