Díky za názor, je to vše pochopitelně hodně složité a hodně do sebe zamotané. Dost nešťastně se u nás nakumulovalo několik náhod a okolností, které by jednotlivě jistě šly řešit, ale v součtu tvoří strašlivý celek a výsledný efekt je zdrcující.

Problém s výběrem školy skutečně nastal - jenže proč ? Protože škola, kterou si sám vybral (soukromá) ZMĚNILA od letošního roku předměty, resp. ty, kvůli kterým se tam hlásil ÚPLNĚ ZRUŠILA. Jsme z toho pochopitelně všichni zklamaní, nejen náš syn, ale už s tím nic nenaděláme. Velký problém je, že ač jsme se snažili, žádnou jinou vhodnou alternativu jsme prostě nenašli (je v podstatě ojedinělý typ školy), takže je to boj. Ta podmínka jinak ale není za nějaké záškoláctví, nebo něco podobného, ale za střet s jednou vyučující, která si mimochodem plete střední školu se základní a náš mladej na to bohužel nemíní slyšet. A je zle.

Další problém nastal s vyhraněním zájmů, kdy se z původně neškodného poslouchání HIP HOPu stal životní styl a to je už docela průšvih. Nevím, jestli víš co tenhle proud obnáší, ale je to už samo osobě hodně výstřední a konfliktní. Když se k tomu přidá mentální nevyzrálost a černobílé vidění světa, je neštěstí na světě. Aktuálně už tedy má na krku trestní stíhání (par. 257 pís. b Tr.z.). Hledáme, jak z toho ven, ale zatím jsme na nic geniálního nepřišli.

U druhého nastaly problémy také z více důvodů, Je to kluk v PP (4 rokem), sportovně nadaný, který hraje vrcholově fotbal. Jelikož ale měl v základce slušné výsledky, tak jsme ho dali na průmyslovku (do fotbalové třídy). To se ukázalo jako omyl už v pololetí, takže teď je na jiné škole, lehčí, ale ani tu nevychodí, to už je jasné. Hledáme tedy na příští rok učební obor. To by ale samo o sobě nebylo až tak hrozné. Průšvih je, že vzhledem k hloubce deprivace vlivem ústavní výchovy (ve které strávil 7 let) není absolutně schopen odolávat lákadlům nových možností (přechod z vesnice do města) a vytrvale roztáčí spirálu dluhů, které pak řeší domácími krádežemi, rozprodejem věcí atd. A to si myslíme, že zase tak nízké kapesné nevyplácíme, je to spíše jeho nevyzrálost a neschopnost odolat. Bojujeme s tím, jak se dá, ale je to těžké - zvlášť když dnes není výjimkou, že dostane některé dítě v prváku od rodičů 100,- na den, s tím se prostě nedá měřit.

Tak si v tom tak pěkně doma toneme, ještě že máme toho nejmladšího, necelých 14, který je zatím v pohodě a je s ním řeč. Otázka je, jak dlouho ještě...

Mecháček