Děkuji vám všem za hezké odpovědi. Vlastně mě jenom utvrdily v tom, že jsme nakonec jednali správně.

Dlouho jsme se totiž rozmýšleli, zda tuto strašnou situaci nějak dál řešit. Té bolesti bylo a stále je tak moc, že není místo pro jakoukoliv další akci a jen mozek dává nějaké naučené pokyny. Nakonec jsme se rozhodli podat žádost o přešetření celého případu jak v nemocnici, tak přes lékařskou komoru a Ministerstvo zdravotnictví. Celá záležitost je zatím v jednání a žádné konkrétní odpovědi zatím nemáme. Začala jsem též jednat s právníkem. Je to všechno na velmi dlouho, ale snad to může pomoct budoucím maminkám, že se jim toto už nestane.

Ještě k tomu známému v porodnici. I já tam měla člověka, kterému jsem naprosto věřila. Který mi rodil první dítě, který mě zná snad 25 let. Je to určitě skvělý odborník. Jen asi neměl na mě tolik času a ostatní doktoři bez jeho souhlasu neudělali vůbec nic. Možná se ho ale ani vždy neptali a nechali to být. Ten člověk má mnoho dalších aktivit mimo porodnici (i odborných aktivit) a často tam ale nebyl. Nic ale v dnešní době skvělých přístrojů a mobilů nebrání tomu, aby se jednalo i na dálku... Nestalo se. Kdyby to miminko zemřelo přes víkend, nikdo by to ani nevěděl, protože přes víkend se v nemocnici prostě nic neděje. A poslech tryctýřem? To se jenom pousměju. Poslouchala mě v to hrozné ráno jak sestřička, tak doktorka a za hodinu mi řekli, že je dítě mrtvé. Podle mého názoru, když si to vezmu zpětně, to děťátko nežilo už při tom poslechu, ale dokázat to nemůžu a navíc by mi to bylo k ničemu.

Moje rada je, že mít známého ještě neznamená být opravdu v klidu. Ani už netrvám na známém, ale na odborníkovi, na kterého mám výborné reference, který je spolehlivý a kterého budu ZAJÍMAT.

Hodně štěstí a pevně věřím, že se tohle už nikomu z tohoto důvodu nestane!!! NESMÍ!!!