ahoj Františku, naprosto Ti rozumím, znám tu bezmoc, právě o ní jsem psala ten hlavní článek, ale mnoho žen, to jaksi nepochopilo a hlavně se ve většině ozývaly biomatky, které mají zřejmě pocit, že jsem je chtěla napadat. To však ani zdaleka. Teď vím jediné. "Naše" děti si situaci, ve které se nachází, sami od sebe nevybraly. Oni si nevybraly, že budou mít dvě ženy - matku a nevlastní matku a dva muže- otce a otčíma. V drtivé většině jsme ani my, dospělí, takovou situaci nedopustili zcela záměrně. Prostě jmse se např. opravdu strašně zamilovali a bylo. Svět a život se začal točit jinak. Doplácí na to však děcka. Je opravdu jen na nás dospělých, abychom jim svět a život umožnili žít šťastně a tak jak má být/aspoň v mezích našich možností/.
To, že já mám chuť biomatku přetáhnout klackem po hlavě se nesmí nikdy dítě dozvědět, nerozebírám to před ním /máma je pro něj prostě stejně důležitá jako táta/ a ani nechci, aby tyhle moje pocity znal, protože se za ně ve své podstatě stydím. Svědčí to jen o mojí prohře, protože mi záleželo na tom, abychom spolu vycházely. Nejde to. S ní ne. Ale za to dítě přece nemůže.
Moc Ti držím pěsti, abys to dokázal vydržet-já se o to taky snažím, mám svoji rodinu moc ráda- abys měl dost síly na to, že biootec zřejmě bude dělat potíže, dokud si neuvědomí, že dceři tímhle fakt nepomůže.Drž se.