Ahoj,
když jsem poznala svého muže, měli jeho synové 7 a 12 let. Můj muž byl v té době už 1,5 roku rozvedený a já nebyla příčinou jeho rozvodu. Přesto tomu staršímu taky chvíli trvalo, než přijal fakt, že táta se s mámou už dohromady nedají, a jeho ex mě taky pěkně shazovala před dětmi. Kluky jsem ale vídala jen o víkendech v obvyklých intervalech 1x za 14 dní, takže to bylo určitě jednodušší, než tvůj případ. Od začátku jsem byla rozhodnutá do jejich výchovy nezasahovat a nemluvit, být spíš kámoška než náhradní matka. Dělala jsem s nimi blbiny, brala je na koupaliště, na zmrzlinu. Jejich matku jsem naprosto respektovala a vždycky jsem se kluků ptala, jestli by se to líbilo mamince, když po mně něco chtěli. Snažila jsem se dělat nárazník mezi nimi a tatínkem, který se o víkendech snažil ve výchově dohnat to, co v týdnu nestíhal. Vždycky jsem pro ně byla maceška, nikdy mi neřekli, že jsem macecha. Nedávala jsem před nimi najevo, jak se mě jednání jejich matky dotýká a vždyky jsem ji omlouvala. Postupně se interval společných víkendů prodlužoval, podle toho, jak na nás kluci měli čas. Přišla na svět moje dcerka a oni ji přijali za mladší ségru bez výhrad a s nadšením, věkový rozdíl je 17 a 12 let. Brali ji s sebou na pouť, na procházku, byli skvělé chůvy. Dnes jsou dospělí, mají 24 a 19 let a často volají, jestli se můžou stavit na kus řeči, rádi nás vidí a vyhledávají nás. Za pár měsíců přibyde další sourozenec a kluci už se těší, až vyrazí s kočárkem. Miluju je skoro jako vlastní děti i když jsou to rošťáci a občas trochu vyvádějí, teď v dospělosti paradoxně víc než v pubertě.
Každopádně doporučuji spíš přátelský přístup, být takový trochu spojenec a v žádném případě se nenechat odradit. Držím palečky, uteče to jako voda a až bude dospělý, vrátí se ti to, co do toho vztahu teď investuješ.