Já jsem měla asi velkou výhodu v tom, že jsem se s biomatkou nikdy nestýkala - až na pár příležitostných potkání. Můj muž s ní vůbec neudržoval vztah, problémy řešili jen telefonicky. Možná se vám to zdá trochu nespravedlvé a říkáte si - nechal ji v tom plácat samotnou - což je svým způsobem pravda, ale kromě toho, že bydlíme 150 km daleko, tak se s ní nechtěl osobně stýkat, aby neocházelo právě ke sporům a hádkám, nerozešli se moc dobře. Vždycky jsem se snažila chápat její postoj, to, že asi nenese moc dobře, když její děti o mně doma mluví (hlavně mladší byl taková upřímná slepičí prdelka) a podle toho asi reagovala. Nechtěla jsem, aby měla pocit, že jí chci děti brát. Ale tahle situace je vždycky těžká a je úplně jedno, kdo rozpad manželství způsobil, vždycky mají podle mě vinu oba.
Navíc musím říct - což je docela legrační - že moje vlastní sestra je rozvedená a s druhou ženou svého ex nemá moc dobrý vtahy a vždycky na ní nadává - stylem co si myslí kráva....a já jí to vždycky vymlouvám, protože to znám z té druhé strany. A byly bysme schopné se pohádat.
Takže pokud skřípe tvůj vztah s biomatkou, netrvej na kontaktu s ní, snaž se mu spíš vyhýbat, ať se nedostaneš do nechtěného konfliktu. Ona ti možná ubližuje záměrně, chce ti to znepříjemnit. Nedej se, není to navždy, kluk jednou vyroste a pak si bude moct vybrat sám - a nemusí to být nutně až po 18. A taky si pak udělá vlastní obrázek a může se spousta věcí sama vyřešit nebo změnit