Cizinko, stejně tak ty nemůžeš s jistotou tvrdit, že NĚCO nezanechá na tvém dítěti negativní stopy.
Zvýšená pravděpodobnost se vztahuje zase jen k výzkumům, které máme v současné době k dispozici. Za 10, za 20 let může být zase všechno jinak. Proto já říkám, řiďme se citem a intuicí, ale neberme současnou vědu jako dogma.

V minulosti generace odborníků, kněží, moralistů, humanitních vědců, lékařů (většinou mužů) chrlily instrukce a neustále se měnící fakta, která měla sloužit ve prospěch matek.
Nikdo nepochyboval o absolutní pravdě svých názorů a každá generace o sobě prohlašovala, že stojí na samém vrcholu zdravého rozumu a vědeckého přístupu, o který její předchůdci jenom usilovali.
Přivazovaly se údy novorozence k ploché desce, aby se mu zabránilo v pohybu a nedošlo tak k sebepoškození. Mluvilo se o nebezpečnosti kojení, o prospěšnosti přísných tělesných trestů, o potřebě vědecky stanovených intervalů při krmení a naopak o nakojení dítěte kdykoli, když je hladové. O škodlivosti zvedání dítěte pokaždé, když zapláče, nebo o traumatu, které mu způsobíte, když je necháte plakat. O důležitosti učení na nočník od šesti měsíců. Pak zas o prospěšnosti jeslí. Za dalších deset let bylo všechno špatně.

Jinak samozřejmě souhlasím s co největším rozšířením možností pro každého, ale není třeba preventivně osočovat každou sestřičku a mlátit kolem sebe Chartou práv a dítěte hlava nehlava.