Madelaine,

No, v nekterych vecech pravdu proste mam: zakony, ktere plati v CR staci si overit, ze jo. Pokud tvoje pocity mi tohle pravo odepira, a dokonce nazyva moje pozadavky nadstandardnimi ci nejak jeste neslusneji, myslim si, ze tvoje pocity proste se myli.

Co se tyka medicinskych postupu: tam ochotne priznam, ze absolutni pravda neexistuje, jako neexistuje absolutne bezpecny postup, existuji jiste soubory evidence (take snadne overitelne), ktere vsak nemuzou universalne pokryt individualnich zdravotnich, psychickych a vkusovych potreb. Prave proto jsem pro maximalni liberalizaci sluzeb a partnersky vztah mezi poskytovatelem sluzeb, ktery ze zakona musi informovat vsechstranne, a klientkou, ktera nemusi ze zakona z vlastni iniciativy vedet nic, ale pravo na volbu a zodpovednost pred sebou a prip. svym ditetem ma jen proto, ze bude s tim zit zbytek zivota, a zna sebe nejlepe.

Co se tyka pocitu kolem neonatologie a pece o novorozence: tady bych rekla, ze existuji soubory nahromazdenych evidenci vuci kterym se clovek musi udivene ptat: proc spolecnost je citlivejsi k pravum zvirat, treba malych kotat, ale tak necitliva k lidskemu mladeti? Ja chapu, ze zakladni potreba novorozence: materska blizkost, neni vzdy realizovatelna, a neobvinuji matky a zdravotniky plosne, ale ty plne sesterny a hromadne voziky v porodnicich jsou mi podezrele. Je to otazka slozita, jak krutost se stava normalni, pri tom kdyz sestry "jen" delaji svoji praci, matky spolehaji na vseobecnou praxi, a vlastne o tom nikdo moc nepremysli. Sceny na vecernicku, jak v porodnici zhromazdene mimina hromadne breci se zdaji jen roztomile - jaksi tak prece to je, je normalni, ze mimina breci.