Tyhle věci znám jen ze vzdáleného doslechu (manželka je dětská lékařka) a občas se nějakým způsobem dostala k takto trápeným dětem - obvykle jako svědek dosvědčovala u soudu zdrabvotní následky týrání atd.
Jak je nesmírně hodná, tak běsnila jako sopka když padla věta " ale rodiče musejí dostat ještě šanci" a její mutace .
Když mi to vyprávěla, často letěl nějaký předmět jako kbelík :-) a za ním výkřik " a kdo dá ku*** šanci těm dětem - když jim rodiče už zlámali žebra a ruku! " .
Necitelnost úřadů a to zhusta i těch, které mají péči o děti v popisu práce je úděsná.

P.