Tak nevím, ale nejsme tak trochu tlačeni do nutnosti nevěru tolerovat? Vždyť je to tak běžné, koneckonců jde jen o "naprogramované rozsévání genů tu a tam". Je to tak moc moderní, nebo jsme se od těch lovců mamutů nepohnuli o moc dál?
Nebudu se vracet kamsi do minulosti, kdy jsem žila s myšlenkou, že mi ten mizera stejně bude nevěrnej, tak mu to vrátím. Nebudu se připravovat na eventuální katastrofickou situaci, co bude, až...
až mi teda fakt zahne?
To ovšem předpokládá vyrovnaný vztah, ne ovšem ve smyslu já budu vařit večeře a ty vyměňovat žárovky, a fotbal ve čtvrtek od pěti do sedmi a kámošky v sobotu od devíti do jedenácti, ale vztah s vyrovnanými životními hodnotami.
Tím nemám na mysli nějaký doklad o vlastnictví partnera.
Předchozí