Ančo, docela ti rozumím. Prostě ses rozhodla udělat za chlapy tlustou čáru, protože tvůj bývalý partner ti musel opravdu hodně ublížit. Tvůj postoj je naprosto pochopitelný, ale souhlasím s názorem, že čas ukáže. Teď prostě žádného chlapa vedle sebe vidět nehceš a máš na to plné právo. A máš taky právo v koutku duše doufat, že následujících 50 let přece jen nebudeš sama. Každá rána se zacelí, i ta tvoje. Problém je v tom, že jsi ještě nepotkala toho pravého. Ale doporučuji ti vycházet přesvědčení, že jakýkoliv vztah je sázkou do loterie, vyvíjí se, sílí nebo slábne, přerůstá v lásku nebo v nenávist a člověk by musel být jasnovidec, aby dopředu věděl jak dopadne. Ber vztah s mužem jen jako součást života, ne cíl a budeš překvapená. Teď ať si tvoje srdíčko odpočívá, věnuj se synovi a nechej věcem volný průběh. Co se má stát, to se stane. A do dalšího vztahu investuj jen tolik, aby jsi dokázala překonat, že "to prostě nevyšlo". Takže držím palce! A mimojiné nevěru taky odsuzuji, nebo lépe řečeno, tak jako nikdo, bych ji nechtěla zažít. Nevěry se zastává spíš ten, kdo na ni pomýšlí nebo ji provozuje. Ale i takového člověk stoprocentně zdrtí, když mu zahne někdo, na kom mu opravdu záleží... A pak, když už bych se stala obětí nevěry, tak ať to proboha raděj nevím, zlatý Plzák, ten věděl co říká, když tvrdil "zatloukat, zatloukat, zatloukat".