no před pár lety jsem hovořila trochu podobně jako teď ty. Stále jsem narážela na chlapy, kteří buď milovali víc alkohol, než mě, byli nezralí pro vážnější vztah či nevěrní (to bylo nejčastěji).
Také jsem si říkala, že si jednou asi najdu jen někoho na zplození dítěte a budu sama.
Ale mnohokrát mi chybělo třeba jen obyčejné chlapské pohlazení či to, že se s někým společně díváš na televizi nebo že se zasměješ s někým, koho máš ráda.
Tak jsem se rozhodla, že to ještě nebudu vzdávat a zkoušela být otevřená novému vztahu. Hlavně jsem si přála najít někoho, kdo by mě upřímně miloval a chtěl mít svou rodinu (pochopitelně žádný alkoholik, narkoman či násilník apod.).
A pak to přišlo - trochu se ostýchám i přiznat, že přes internet - zpočátku jsem novému vztahu nedávala žádné velké šance. A jak jsme spolu začali víc pobývat, chodili jsme na koncerty, do divadla na kafíčka či na večeře, hodně jsme diskutovali i hádali se, a bylo to fajn. Po půl roce jsme se zasnoubili a po roce vzali. Za další rok jsme počali naši dcerku a ta bude mít již brzy 2 roky. Vím, že je mi partner věrný (i já jemu), ale pochopitelně se může stát, že za pár let chytne "druhou mízu" a najde si nějakou třicítku. Doufám, že se to nestane, ale stejně by mi už nikdo nevzal to dobré, co spolu máme, co jsme spolu přožili a prožíváme.
Ano, má spoustu špatných vlastností (bordelář, cholerik atd.), ale také má spoustu krásných vlastností a hlavně má v sobě hodně lásky ke mně i k naší dceři.
Tak ti přeju, abys brzy pověsila pesimismus na hřebík a ukázala se světu.