já také neberu vztah jako soužití dvou kteří si dělají co chtějí,ale soužití lidí,kteří jsou spolu proto,že jim je spolu dobře ve všech s měrech a že s partnerem CHTĚJÍ být,ne že spolu být MUSÍ.Rozhodně do vztahu nevstupuji se slovy ty ty ty,hajzle,jestli mi nebudeš čtyřicet let věrný,všechny chlapy postřílím.A v případě nevěry je nutné vyhodnotit,zda je pro mne důležitější to,jestli ho ten chlap na sedm minut zasunul někam jinam,nebo to,že se ke mně v posteli ráno i večer přitulí,obejme mne,že má úžasný vztah k dětem a věnuje jim maximum času,že mi jen tak koupí kytku a po příchodu z práce mne ze všeho nejdřív obejme,že když potřebuji pomoci pomůže mi,a prostě mi dává najevo,třeba i drobnostmi,které pro mne mají velký význam,že to jsem já,koho chce mít doma a kdo je pro něj nejdůležitější.A že se mu na chvíli někde zatemnil mozek a podlehl na půl hodiny přirozené touze?No a co.Domů se vrátí ke mně,ne k bokovce.Mimochodem,nyní mi to připadlo stejné jako kdyby někdo řekl,že žena musí mít pouze jedno dítě,protože nemůže city dělit mezi více dětí a protože druhé dítě by se mohlo cítit poškozené tím že maminka nemiluje pouze jeho.