My jsme se vyměnili, když 2. synovi ještě nebyly 2 roky. Na první pohled ideální situace: manžel je na volné noze, já jsem učitelka. Dopoledne jsem chodila do práce, starší syn do školky, mladší s taťkou doma. Kolem 13. hodiny výměna stráží. Odpoledne: kroužky se starším, plavání, Sokol nebo jiný program, aby děti taky znaly maminku. Večer: já přípravy do práce (jsem bohužel puntičkář), pak domácnost (doma děsný binec, manžel opravdu stíhal "jen" starat se o malého), příprava věcí na ráno). Manžel po večerech dělal svou polokariéru. Ono jen z toho učitelského platu bychom hypotéku i chod domácnosti asi nezvládali. Ráno opět vše nanovo.
Klady: dělalo mi dobře, že mám i nějakou jinou činnost než jen domácnost, děti, domácnost.... Že nemám z mozku krupicovou kaši. Finance:můj plat, mateřská + manželův nepravidelný příjem: to nás celkem dobře zabezpečilo. Děti byly ve větší pohodě, nebyly vázané jen na mě, když jsem musela na několik dní pryč, přežily to s tátou dobře.Mám hezkou práci v místě bydliště, ideální pro rodinu do budoucna.
Zápory: děsně náročné na organizaci a psychiku, hlavně když se marodilo. V mé práci věděli, že je manžel "doma", takže o OČR nechtěl nikdo moc slyšet. Ale nechte doma 2 malé děti v horečkách manželovi...
Náročné pro vztah: zoufale málo času jeden na druhého, koníčky, radosti. Nedisponujeme babičkami: o to hůř. Míjeli jsme se 1,5 roku jako letuška a potápěč. Také mám teď paradoxně pořád výčitky, když s dětmi není něco "akorát" - malý teď nastoupil do školky a jsou potíže, dávám si to pořád za vinu.
No, nic. Zvládlo se to. Ale znovu bych do toho asi nešla. Nebýt existenčních důvodů, asi bych raději měla místo mozku tu krupicovou kaši.
Promiňte dlouhý příspěvek. Přeji hezký den.