|
|
|
Jak na nás skočila viróza |
Právě uplynulý týden si budu dlouho pamatovat. |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 24.5.2003 | |
| Minulý pátek dostala Libuška teplotu. A jelikož nám tu báječní úředníci zrušili dětskou pohotovost a víkend před námi – raději jsem s ní vyrazila k doktorce, ať nemusíme ve dnech příštích zažívat nějaké krušné chvilky. Doktorka na ní nic neshledala, snad jen dost nalité dásničky, to budou, maminko, první zoubky, snižujte horečku a ničeho se nebojte.
Noc na sobotu byla příšerná, hodně plakala a málo spala, kolem čtvrté hodiny ranní se mi honily hlavou myšlenky, že Libuška je hodná dcera, bála se, že bych v soutěži o titul „Dokonalá matka“ měla málo bodů v kategorii probdělé noci – s Kájou jsem to totiž nikdy nezažila, takže mě o ně nechtěla připravit. Další den se zdála být lepší, jen v noci zase nespala, to už jsem na ni ale měla docela vztek, protože se mi zdálo, že ji nic zvláštního netrápí. Zub by ji přece bolel, i když ji chovám – ale to vždycky ztichla. Jenže do rána se jí spustila pořádná rýma, vůbec nemohla, chudinka, dýchat, nos měla totálně ucpaný a brzo i odřený od věčného utírání. Do toho i Kája měla teplotu, to nám ten týden pěkně začíná.
V úterý už jsme šupajdily zase k doktorce. Kája stále jen teploty, ale dost vysoké – mezi 38 a 38,5 st, Libuška bez teplot, ale k rýmě se přidal ošklivý kašel. Obě jsou mrzuté, bolavé, chtějí být u maminky. Adrian v Praze musí nakoupit, protože já se nikam nedostanu. Třetí den už mi z toho pěkně hrabe, sotva stíhám uvařit, jinak je pořád chovám a vymýšlím klidovou činnost – čtení, malování, loto apod. Naštěstí Karolínka začala spinkat po obědě, sice naprosto jinak než Libuška, takže volná chvilka pro maminku nehrozí, ale aspoň se můžu věnovat každé chvilku zvlášť. Po prodělaném zánětu ledvin před 2 měsíci máme strach o Karolínku, k teplotám se stále nepřidaly další potíže, takže posíláme 2 vzorky moči na různá vyšetření, naštěstí jsou v pořádku.
Aby toho všeho nebylo málo, začalo mě ve čtvrtek škrábat v krku a na hrudníku, dostavila se rýma a v pátek i solidní kašel. Byl to vůbec dost šílený den. Ráno jsme musely na kontrolu. Po týdnu stráveném v panelákovém bytě jsem ztratila naprosto jakoukoli potřebu starat se o svůj zevnějšek. Ranní pohled do zrcadla skýtal neveselý obraz. Mastné přeleželé a zplihlé vlasy, nos rozškrábaný od kapesníku, nateklé oči... Takhle mám jít ven?! Ačkoliv nejvíc ze všeho se mi chtělo zalízt do postele, potit se a nikoho nevidět, překonám se, umeju si vlasy, snažím se postarat o všechny ranní potřeby dětí, sbalit s sebou k doktorce pití, převlečení a plíny, trochu zamaskovat obličej a vyrazit. Potím se, mám pocit, že páchnu na celou čekárnu. Místo hlasu mám jen chrapot. Libuška stále trochu kýchá a teče jí rýma, Kája je konečně bez teplot a taky má trochu rýmu. Doktorka na nich už nic zvláštního nevidí, infekt bude odcházet ještě pár dní. (Hm, zatímco na mě bude ještě nejméně dva dny teprve přicházet... :-( ) Po návratu domů jsem totálně vyčerpaná a slabá. Kája, jako by to vytušila a měla o mě podvědomý strach, se neustále snaží mě zapojit do nějaké činnosti a nenechá mě ani chvilku na pokoji. Bohužel to nepřináší kýžený efekt, ale spíš naopak, místy mi ujedou nervy a ječím na ni (s tím chrapotem je to trochu tragikomické), ať mi dá pokoj nebo tak něco. Při obědě vylila polévku, myslela jsem, že vyletím z kůže, místo odpočinku budu muset ještě vytírat a celou ji převlékat, šílím, že mi jen přidělává práci. Pak se jí omlouvám, připadám si jako hysterka. Naštěstí se dopoledním cestováním narušil Libušce spánek, takže jde spát po obědě, stejně jako Kája, tudíž i já se můžu na všechno vykašlat a hodinku si s nimi zdřímnout. Moc mi to pomohlo a odpoledne se dá docela přežít. Oběma už je mnohem líp a hlavně Karolínka se doma dost nudí, takže vymýšlí lumpárny. Už tak teď poměrně hodně zlobí, natož když je zavřená už týden v bytě. Přesto mě dojalo, když jsem měla šílený záchvat kašle a ona mě pohladila se slovy: „No jo, to tě to trápí, ten kašel, viď, mami. To bude dobrý.“ Samozřejmě s dokonale mojí intonací v hlase... :-))) Myslela jsem, že to bude moje poslední hodinka, vůbec jsem od kašle nemohla popadnout dech a ona tohle!
Mít dvě děti je fakt super!
|
|
Zobrazeno doposud 275 x.
|
|
