|
|
|
Dnešní den – vstupenka do blázince |
Když o tom tak přemýšlím, nevím, jestli se to dá popsat. Děti jsou nemocné. |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 11.10.2003 | |
| Včera jim bylo asi nejhůř, odpoledne jsme byly u doktorky, Kája pořád má trochu teplotu, v noci dostala i čípek, měla 38,3, Libuška má spíš chrapot a je dost zahleněná. Dostaly sirup na uvolnění hlenu a něco na ev. srážení horečky, potrvá to pár dnů a budou v pořádku. Dnes jim bylo trochu lépe, ale rozhodně ne dobře. Kája už nemá teplotu, jen je unavená a trochu smrká. Libuška má taky rýmu, pořád kňourá a když se jí něco nelíbí, řve.
Ale to myslím, že jako ŘVE a ječí. Vzteká se při každé příležitosti. Když zavřu dveře do koupelny, kam chce lézt a dělat neplechu, když jí před nosem zavřu lednici, když ji přestanu vodit za ruce a „zaparkuju“ ji třeba u gauče nebo u postýlky, když před ní schovám ovladač nebo telefon, když se jí nedaří vylézt na gauč (to se naučila asi před dvěma dny), když ji odnesu od odpadkového koše, který otvírá a prozkoumává, když ji plácnu přes ručičku, že sahá Žofikovi do misek, když jí nedovolím hrát si s botama, které si našla v botníku, když... No zkrátka, skoro pořád.
Nesmím zapomenout, že už jsme 3. den zavřené doma a děti to tady trochu nebaví. Ještě, že měly ty narozeniny a dostaly nové hračky, deštník sice dobrý, ale ukázalo se, že Lego taky není k zahození, Karolínka si s ním moc hezky vyhraje a Libuška se taky docela snaží.
Karolínka nepřetržitě mluví. Každé slovo, maximálně dvě, prokládá slůvkem MAMI. Ó, jak jsem se coby těhule prvorodička těšila, až mi to malé krásné sladké neviňátko dokáže říct MAMI. Ó, jak jsem alergická na oslovení MAMI. Věta: Hele, mami, podívej, mami, tady ten Pusík, mami, upekl dort, mami, podívej, mami – v kombinaci s ječící Libuškou přibližně 12 hodin denně... Dovedete si to představit?
A dnes mi to ještě okořenil Žofik. Dostal průjem. Během odpoledne jsem musela celkem 5x vyřešit, jak s ním vyběhnout v co nejkratší době ven. První případ krátce poté, co po obědě Libuška usnula. S menšími obtížemi jsem vysvětlila Karolínce, že opravdu necháme Libušku tady samotnou spinkat a vyběhneme vyvenčit Žofika. Za 40 minut, to už Libuška spala dost dlouho na to, aby se mohla vzbudit, jsem povolala k jejich hlídání sousedku a vyběhla s ním znovu. Pak 2x s Libuškou v šátku pod bundou, Kája nechtěla pochopit, že tkaničky se můžou strčit do bot nezávazané, ale šlo o vteřiny, nakonec ještě jednou, když v podvečer Libuška znovu spala, povolala jsem souseda, bylo mi trapné otravovat jednu sousedku dvakrát za den. Hrozně jsem Žofikovi nadávala, co to zase kde sežral, že je mu blbě, ale teď večer, v klidu, musím uznat, že si zaslouží spíš pochvalu. Je holt takový, nikdy nepochopí, že slast žraní zbytků kolem popelnic a následné bolení, zvracení, průjmy a diety spolu souvisí. A dnes měl trápení veliké a vždycky si včas řekl, že chce ven a neudělal doma žádnou pohromu. Jen si po vyvenčení otíral špinavé chlupy do koberce, ale tomu asi nerozuměl, proč se na něj zlobím.
|
|
Zobrazeno doposud 339 x.
|
|
