|
|
|
Zase ten Žofik... |
Ne, opravdu si nemůžu z denního režimu dělat holubník. Dnes jsem vyrazila do města hned po obědě s tím, že Žofika vyvenčím, až se vrátím. |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 23.4.2003 | |
| Náš den vypadá obvykle takto:
Vstaneme mezi 7 a 8 h. Převlíkáme se, snídáme, kakáme (všechny) v různém pořadí. Pak se obvykle Kája dívá na pohádky a já poklízím kuchyň a vytírám - kvůli Libušce, už se tu povaluje po celém pokoji akuchyni.
Dopoledne pak dám Libušku spát a vařím a současně si hraju s Kájou. Když se Libuška vzbudí a má dobrou náladu, pošlu za ní Káju do ložnice a vyluxuju v pokojíčku (obě se toho bojí). K obávaným činnostem teď přibylo i mixování jídla pro Libušku, takže se také snažím dělat to, když jsou obě bdělé v ložnici.
Obědváme, sklízíme nádobí, Libuška si jde zdřímnout a my s Kájou odpočíváme u TV.
Až se Libuška vzbudí, nechám ji ještě si pohrát na zemi, aby nebyla hned zavřená v kočárku, to by nesnesla. Kolem 15 h se vypravujeme ven. Vracíme se dost pozdě, teď v hezkém počasí třeba i v 18.30.
Nastává večerní mumraj, koupání, kaše pro Káju, večerníček, uspávání. Ale to už bývá doma Adrian, který se mezitím snaží navečeřet a pomáhá mi.
Dnes jsem si dovolila udělat změnu. Když s sebou nechci nebo nemůžu vzít psa (třeba do města na úřady apod.), musím ho nejdřív vyvenčit, pak se s dětmi vráti domů, nechat ho tady a teprve vyrazit, takže se náš odchod posunuje třeba i o půl hodiny. Dnes jsem se domluvila s Jitkou, že spolu vyrazíme do města, ona se nabídla, že mi pohlídá chvilku děti, abych si mohla oběhnout nějaké úřady a tak. No co, vrátíme se snad dost brzo, tak to Žofik určitě vydrží.
Jenže jsme přijely až po 17. hodině. Žofik tu zmateně pobíhal, tak jsem mu slíbila, že hned půjdeme, jen co dám Libušce svačinu (přesnídávku). Venku je krásně, proto jsou v celém bytě otevřená okna. V klidu krmím Libušku, když Kája volá z pokojíčku - mami, pocem, tady něco je. A skutečně, v pokojíčku na koberci i na zdi je ohromná hromada, trochu rozplizlá, no jsem zralá na panáka. Nadávat mu nemůžu, on to neměl komu říct, byl tu sám a nemohl to vydržet.
Takže z toho plyne morální ponaučení, nesnaž se měnit zaběhnuté rituály. |
|
Zobrazeno doposud 222 x.
|
|
